
EMO (zkratka výrazu "emoce" - ale z anglického "emotions") je americký slangový výraz označující subkoluturu která je definována punkově orientovanou módou a emo hudebním stylem, teenagerskou přecitlivělostí a touhou po romantice Její příslušníci si často libují v ponuré romantice, melancholii a důrazu na vlastní prožitky odehrávající se v jejich vnitřním světě. Někteří vyznavači jsou okouzleni temnotou, jsou fascinováni vším, co souvisí se smrtí, a mohou mít i sklony k sebepoškozování. EMO získalo na popularitě v první dekádě 21. století.
V dnešní době je slovo emo používáno ve více významech.
EMO styl bývá médii prezentován ve spojení s sebepožkozováním a sebevraždami, náklonností ke smrti a temnotě,excentrickým oblečením a vášnivou láskou k "Emo" kapelám jako je například My Chemical Romance
EMO bývá používáno k označení depresivních pocitů, pro přehnané melodrama či ublíženost.

Etymologie
Od poloviny osmdesátých let byl výraz emo používán výhradně pro hudební styl tehdejší washingtonské punkové scény. Když se hudba koncem devadesátých let dostala do povědomí širšího publika, začalo slovo nabývat dalších významů.
Původ výrazu samotného je nejasný. Jedním z nejrozšířenějších názorů je, že označení emo se poprvé objevilo v roce 1985 v interview s Ianem MacKayem (tehdy člen skupiny Embrace) v časopise Flipside (číslo 47). Krátce nato se začal výraz emo (případně emo-core) používat jako zkratka z "emotive hardcore" či "emotional hardcore", stylu hudby, který v té době ovládal Washington, D.C.
Dějiny emo hudby a stylu
Po roce 2000 začaly hudební skupiny jako Dashboard Confessional popularizovat dramatičtější a osobnější "emo" styl, jehož texty daleko více oslovovaly teenagary, poprvé zakoušející životní a vztahovou frustraci. Spolu s tím začala být hudba známější, a "emo" začalo být okolím používáno jako termín pro přehnané melodrama či ublíženost.
Když začala velká vydavatelství zařazovat skupiny jako "emo", postupně se sjednotily i zpočátku různé styly jejich prezentace.

Móda a kultura
Móda vychází z punku a je doplněna výrazným barvením vlasů a při vhodných příležitostech také nepřehlédnutelným líčením okolo očí v temných odstínech (často i u mužů).
Jako EMO jsou označovány dva různé styly oblékání (tvrdý styl a jemný styl). První vychází z "indie EMO" scény devadesátých let, a má vazby na indie rock a punko rock Zahrnuje oblečení obnošeného vzhledu, typicky v khaki barvách. Trička bývají těsnější, s potiskem ve stylu osmdesátých let.
Druhý populární styl je tmavší a vyznačuje se rovnými vlasy obarvenými na tmavo (typicky černou, červenou, blond, růžovou nebo nějaký nepřirozený odstín tmavé barvy). Muži nosí upnuté kalhoty, obvyklý je piercing rtů a tmavý make-up u žen (nejvýraznější je černá tužka na oči, ale vyskytují se i červené oční stíny).

MŮJ NÁZOR
podle mě je pěkná blbost,že lidi říkají,že emo se řežou.Protože ten,kdo se vyloženě řezat chce,ještě nemusí být emo.znám spoustu emařů,co se neřežou,a spoustu lidí,co emo nejsou,a přesto se řežou.
na několika stránkách sem četla,že je v nějakých pravidlech pro emaře,že se musí řezat,jinak tento styl nesmí vyznávat.ale lidi...vzpamatujte se.tento styl je hlavně o hudbě a stylingu.
na několika stránkách sem četla,že je v nějakých pravidlech pro emaře,že se musí řezat,jinak tento styl nesmí vyznávat.ale lidi...vzpamatujte se.tento styl je hlavně o hudbě a stylingu.
(přečtěte si taky http://ona.idnes.cz/pravda-o-emo-nejsou-to-ufnukani-zoufalci-kteri-si-rezou-zily-pr5-/deti.aspx?c=A101022_151152_deti_job )
VÁŠ názor mě zajímá,takže prosím komentujte ;)
